S Janem Saudkem nejen o výstavě Odhalení
Přinášíme vám rozhovor se světoznámým českým fotografem Janem Saudkem, který nedávno představil svou unikátní výstavu obrazů, fotografií, kostýmů a rekvizit s názvem Odhalení.
Výstava Odhalení v Malostranské besedě se pro velký zájem veřejnosti dočkala prodloužení. Co bylo impulsem k uspořádání této výstavy? V čem je podle Vás unikátní a jiná?
Liší se od valné většiny „mých“ výstav v tom, že je to skutečně moje výstava. Mnohé z ostatních jsou pirátské, prováděné po světě i doma zcela bez mého vědomí lidmi, kteří už před lety ztratili moji důvěru. Soudit se už nehodlám. Kdo chce poznat výstavu, která je mou, pozná ji podle toho, že jsem přítomen na vernisáži. Galerie v Malostranské besedě je pak samozřejmě unikátní prostor, který mým fotografiím a obrazům sluší. Jak by řekla má přítelkyně – má úžasnou atmosféru...
V atmosféře Vašich fotografií hraje velkou roli okolní prostředí. Často jsou fotografie tvořeny v jedné, nyní již ikonické místnosti, důležitou roli v nich hraje struktura zdi a často především okno. Jakou symboliku tyto fragmenty ve fotografii zastupují?
Ale já portrétuji lidi – a ne zdi či okna! Když už to tam někdy je, ta stěna symbolizuje naše omezení, překážku v jakémkoli rozletu. Okno pak je cesta na svobodu...
Jakým postprodukčním procesem fotografie prochází? Zasahujete do nich i mechanicky, ručně?
Zvětšuji z negativu. Někdy obrázek vybarvuji, rád připisuji různé poznámky – a konečně retušuji drobné závady, jakými jsou prach apod.
Scénu a myšlenku obrazu také neodmyslitelně dotváří oděvy a oděvní doplňky. Kostýmy pro svou práci vybíráte a sháníte sám, nebo spolupracujete se stylisty?
Snažím se, aby ty prostinké oděvy nebo prádlo byly nadčasové – tedy aby výsledný obraz fungoval i po létech – bez ohledu na současnou módu. Když fotografuji na zakázku, někdy poprosím o spolupráci dívku, které se dnes pěkně říká vizážistka. Ale služeb stylistů skutečně nevyužívám...
Na výstavě jsou k vidění také Vaše malby, kterým se v současné době hodně věnujete. Co Vás vedlo ke změně techniky vyjádření? Jaký je pro vás tvůrčí rozdíl mezi tvorbou fotografie a malby?
Fotografie měla původně nahradit malbu, ale stala se samostatným oborem. Maluju, ale výhradně podle svých fotografií, o jejichž negativy jsem přišel. Malovat je rozhodně lehčí než fotografovat.
Výstava Odhalení je velmi citlivě a zajímavě instalovaná, respektuje prostředí půdního dřevěného prostoru tvořeného krovy. Podílel jste se i na kurátorské části výstavy?
Ne, do uspořádání jsem nemluvil. Ale je to jedna z nejzdařilejších výstav vůbec – a to jsem jich měl kol čtyř stovek! Ani na výběru vystavených exponátů jsem se nepodílel – autor neví, co je vhodné a co ne.
Velmi se těšíme na právě vznikající životopisný film o Vás. Můžete našim čtenářům o tomto filmu něco prozradit? A jakým způsobem se na něm podílíte?
Ten film má zobrazit nikoli život fotografa, ale jen jeho určitý úsek. Spolupracoval jsem na scénáři – ale paní režisérce jsem slíbil, že do vlastního natáčení se plést nebudu – a slovo jsem dodržel. Na laskavém divákovi pak bude rozhodnout, zda se to, z části smyšlené, vyprávění podařilo.
Mnohokrát děkujeme za rozhovor. Velmi si vážíme Vašeho času, který jste nám věnoval. Také gratulujeme k úspěšné výstavě a držíme palce pro hladký průběh vzniku filmu.
Zdroj: Jan Saudek a Móda.cz
