Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. Aneb zajímavosti o šatech českých princezen

1. Tři oříšky pro Popelku

Kdo by neznal ikonickou českou štědrovečerní pohádku, která je oblíbená nejen u nás, ale i v zahraničí. V Německu ji během vánočních svátků dávají v televizi minimálně třikrát. Šaty Popelky konec konců hrají v pohádce jednu z hlavních rolí - „Poprvé - tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Podruhé - klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. A potřetí - šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane." Málo diváků však ví, že šaty, které jsou aktuálně součástí českého národního bohatství, byly Libušce Šafránkové ihned po premiéře záhadně odcizeny. I když takové šaty opravdu mohla nosit jen pravá princezna, v době natáčení měla představitelka Popelky totiž pas o neuvěřitelných 53 centimetrech v obvodu. Část kostýmů však dodnes stejně zůstává v Německu. Film byl totiž natočen v koprodukci Barrandova a německé filmové společnosti z Babelsergu. V německém kostýmovém fundusu tak zůstal například i ikonický netopýří klobouk macechy, který byl vytvořen  podle skutečných modelů dobové módy německé šlechty. A věděli jste, že střevíček, se kterým princ, Pavel Trávníček hledá svou nevěstu vlastně Popelce Libuši Šafránkové nikdy nepatřil? Páry střevíčků totiž byly dva, jeden o velikosti 39 pro princeznu a jeden o velikosti 37, aby střevíček, který selky ve scéně zkouší, vypadal opravdu malinký. Velkým problémem z hlediska kostýmů bylo také počasí, původně bylo počítáno s mnohem teplejšími podmínkami, ale počasí na Šumavě se nedalo poručit, a tak v poslední scéně cválá princezna s princem zamrzlou krajinou v lehkých šatech v mínus 21 stupních Celsia.

2. Pyšná princezna

Princezna Krasomila byla zvyklá na hýčkání, které z ní udělalo rozmazlenou princeznu. Z pýchy ji může vysvobodit jen krásný zahradník, který je však maskovaným králem Miroslavem. Krásné princeznovské šaty tak může divák vidět pouze první polovinu filmu, než se princezna zahalí do chudých šatů, aby splynula s chudým venkovským životem. I v této pohádce, tedy v jejím původním konceptu, měly šaty hrát klíčovou roli. V původním scénáři totiž měla princezna s králem Miroslavem dojet až do jeho království, kde jí král sežene práci švadleny. Má vytvořit šaty pro královskou svatbu. Když jsou svatební šaty hotové, Miroslav prozradí princezně svůj královský původ a že jsou šaty pro ní. Kvůli nesnesitelné délce však byla tato pasáž radikálně zkrácena. Všechny kostýmy jsou pravidelně vystavovány na zámku v Telči, kde byla natočena i část exteriérů v pohádce. Kostýmy, jenž vytvořil známý československý kostymér Jan Kropáček, byly navrženy tak, aby ani dvořané, princezna a král nepřevyšovali svými kostýmy dělnickou třídu. Ačkoli bylo vše dodrženo dle požadavků tehdejší doby, film se do kin dostal až 13 let po natočení. Nejvzácnějším exponátem, který můžete na výstavě v Telči nalézt, nejsou šaty princezny Krasomily, ale její obraz, který zaslala králi Miroslavovi.

3. Princezna se zlatou hvězdou

Opět pohádka, ve které kostým - v tomto případě myší kožíšek - hraje klíčovou roli v celém příběhu. Princezna přestrojená v myším kožíšku uprchne ze svého království, aby se nemusela provdat za zlého krále Kazisvěta. Ten má v pohádce představovat agresora, jenž je zasazen do historického kontextu - nacistická diktatura. Proto je součástí jeho kostýmu náhrdelník s německým znakem a i barvy jeho království jsou nápadně podobné těm nacistickým. Podobnost přiznal i režisér Bohuslav Sedláček. Nebezpečí se však během natáčení skrývalo v kostýmu princezny Lady. Ta svou špičatou korunkou během natáčení málem fatálně vypíchla oko svému filmovému tatínkovi - králi Františkovi Smolíkovi. Ten byl po úrazu sice hospitalizován, ale nic vážného to nakonec nebylo. Velké problémy měla představitelka Lady herečka Marie Kyselková se zlatou hvězdou. Na čele ji měla lepidlem přilepenou od rána do večera, a tak ke konci natáčení zjistila, že se jí z chemického lepidla na čele udělal červený flek a zhoršilo akné. Oba představitelé prince i princezny navíc museli během natáčení nosit paruky. Tajemstvím také zůstal fakt, že představitelka princezny Lady byla během natáčení těhotná. Pohádka Princezna se zlatou hvězdou dodnes zůstává jedinou českou veršovanou pohádkou.

4. O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Krásná pohádka o lásce princezny Jasněnky a ševci, který si důmyslně vyrobí mechanická křídla, aby se ke své milé mohl dostat a ukázat nám při tom krásné okolí českých luk a hájů kolem hradu Bouzov a zříceniny Frištějn. Málokterý divák však ví, že Zdeněk Troška tehdy natáčel pohádku současně s ikonickou komedií Slunce, seno a pár facek. Dle autentických vzpomínek představitelky Jasněnky Michaely Kuklové platili herci na place reálnou krví, potem a slzami. Například scéna, ve které ji čarodějnice Helena Růžičková propleskává střevíčkama skončila princezniným rozseklým rtem. Druhá čarodějnice, kterou představovala Yvetta Blanarovičová, Michaele Kuklové rozsekla během natáčení hlavu. Ústředním motivem pohádky jsou křídla ševce Jíry. Ty byly vytvořeny  podle reálného nákresu Leonarda da Vinci z 15. století. A pikantností už zůstává výpověď herečky Heleny Růžičkové, která kvůli svému kostýmu a dlouhým umělým nehtům musela na záchod pouze před nebo po natáčení.

5. Císařův pekař a Pekařův císař

Ikonická pohádka Jana Wericha, ve které i on sám ztvárnil hlavní dvojroli - císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje. Po jeho boku se objevuje v jedné ze svých posledních rolí i herečka Nataša Gollová v roli krásné Kateřiny a nadpozemské bytosti Sirael. Nejkrásnější a zároveň nejsložitější však byly právě císařovy šaty. Kostým Jana Wericha je ušit ručně a šičky a krejčí na něm pracovali přes 60 hodin. Štáb měl pro kostýmy Sirael a císaře k dispozici originální drahé látky ze sbírek Pražského hradu. Ty nechali zpracovat dle návrhů Jiřího Trnky v textilní továrně Varnsdorf na speciální zakázku. I to byl jeden z faktorů, proč stál film astronomických 27 milionů korun, avšak hlavním důvodem obrovské ceny bylo časté opakování scén a prodlužování natáčecích dnů. Velmi náročné bylo vytvořit i kostými pro celý Rudolfův dvůr a další masové scény, jako například v písni „Ten dělá to a ten zas tohle". Po tyto scény a především pak pro role dvorních dam, vybíral štáb neherečky přímo z podniku Textilní tvorba. Mezi nimi i slavnou režisérku Věru Chytilovou, která se tak poprvé setkala s filmovým průmyslem. Chůzi dvorních dam učil manekýnky sám choreograf a šéf baletu Národního divadla Alexander Machov. Ten den před premiérou spáchal sebevraždu. Perličkou zůstává, že si filmový architekt Barrandova, Jan Zázvorka nakonec jednu z dvorních dam vzal za ženu.

blesk.cz; idnes.cz; csfd.cz