Vitra Design Museum zve na výstavu Science Fiction Design. Prostřednictvím stovky vystavených objektů zkoumá fascinující dialog mezi oborem designu a sci-fi
Výstava s podtitulem Od kosmického věku k metaverzu je k vidění v budově Vitra Schaudepot v kampusu švýcarské značky Vitra ve Weil am Rhein. Nabízí průřez designem od začátku 20. století přes tzv. kosmický věk 60. a 70. let, až po objekty, které byly vytvořeny přímo pro virtuální světy metaverza.
Přes 100 exponátů z muzejních sbírek je zasazeno do futuristické expozice navržené argentinským vizuálním umělcem a designerem Andrésem Reisingerem. Výběr doplňují kurátorsky zvolená filmová a literární díla. V mnoha science fiction filmech– od Star Treku přes 2001: Vesmírnou Odyseu až po Blade Runnera – se objevuje klasický design, který tím utvářel naše chápání budoucnosti. A mnoho designérů produktů, které mají sloužit co možná nejdéle, hledá inspiraci právě v žánru science fiction. Výstavu, která zkoumá tento fascinující dialog mezi oborem designu a sci-fi, je možné navštívit do 11. května 2025.
Literární žánr science fiction si získal oblibu v devatenáctém století, kdy se náhlým vzestupem technologií během průmyslové revoluce inspirovali autoři jako Mary Shelley či Jules Verne. Vytvářeli fiktivní světy, v nichž se snažili představit si, jak se zásadní problémy jejich éry budou vyvíjet do budoucna. Od počátku se tento žánr zaměřoval na zásadní otázky lidstva – příběhy lásky, války a smrti se odvíjely na pozadí cestování časem a prostorem, nebo v kontextu hrozeb a příležitostí plynoucích z možností nových technologií. S příchodem pohyblivého obrazu se science fiction rychle stalo zásadním žánrem pro kinematografii. Na výstavě je vidět jedno ze stěžejních děl raného filmu: v Cestě na měsíc z roku 1902 si francouzský režisér Georges Meliès představil cestu rakety na Měsíc, čímž vytvořil archetypální film pro celý žánr science fiction. V příštích desetiletích si sci-fi rychle vydobylo nejen pevnou pozici ve filmovém průmyslu, ale také se kolem něj vytvářely nové formy literárních a vizuálních umění, jako například komiksy a časopisy, které si i kvůli často bizarním přebalům a příběhům psaných uznávanými autory jako Isaac Asimov, Stanisław Lem nebo H.G. Wells získaly fanoušky po celém světě.
Co si sci-fi původně jen představovalo, se v 50. letech minulého století stalo realitou: do vesmíru byly vyslány první družice, aeronautika a technologie zažívaly obrovský rozmach a dvě hlavní mocnosti Studené války – USA a Sovětský svaz – se předháněly, kdo dříve vstoupí na Měsíc. A právě tento kosmický věk si našel také různé formy vyjádření ve světě designu.
Designeři jako Gae Aulenti, Eero Aarnio, Luigi Colani, Joe Colombo a Verner Panton vytvořili nábytek a živelná prostředí, jejichž organické tvary a lesklé, umělohmotné povrchy vypadaly nejen futuristicky, ale také reflektovaly zásadní posun k moderním životním stylům. Designéři v období kosmického věku nacházeli inspiraci ve vesmírných technologiích a poskytovali režisérům ideální řešení pro jejich sci-fi filmy. Na obrazovkách se začal objevovat designový nábytek: sedací souprava Djinn od Oliviera Mourgueho z filmu 2001: Vesmírná Odysea (1968) od Stanleyho Kubricka; Tomato Chair Eeroa Aarnia ve filmu Muži v Černém (1997) od Barryho Sonnenfelda; či Ribbon Chair Pierra Paulina v Blade Runner 2049 (2017) od Denise Villeneuva.
Dialog mezi science fiction a designem pak pokračoval i v příštích desetiletích. Například Orgone Chair Marca Newsona se objevila ve filmu Prometheus (2012) – a občas došlo i na překvapení, jako když se Argyle Chair navržená v roce 1897 Charlesem Rennie Mackintoshem objevila ve filmu Blade Runner (1982). Sci-fi se ukázalo jako mnohostranný žánr, který se dotýká kontroverzních témat, jako jsou klimatická změna nebo umělá inteligence. Nové možnosti počítačového designu a 3D tisku přispěly k opětovnému zájmu o futuristickou estetiku, ze které pak vycházejí nové stálice, jako například Aluminum Gradient Chair (2013) od Jorise Laarmana, která je první kovová židle vytvořená za pomoci 3D tisku.
Ve světle současných pokusů o další průzkum vesmíru se hovoří o druhém kosmickém věku. To s sebou přináší otázky ohledně toho, jakým směrem by se science fiction a design mohly společně vyvíjet do budoucna. Využívání současných inovativních technologií k řešení palčivých společenských problémů je jen jeden z možných scénářů. Další je například metaverzum, které je pro nastupující generaci mladých designérů a designérek podobnou výzvou, jakou byl vesmír v 60. letech minulého století – nový prostor pro projekci a experimentaci, prostor volného myšlení, který lze plnit novými nápady a koncepty. Jako příklad podobného přístupu nabízí výstava také díla Andrése Reisingera, který je momentálně nejvýraznějším designerem tvořícím jak pro fyzický svět, tak pro metaverzum. Reisingerova digitální umělecká díla často tematizují nábytek a jsou nabízena ve formě NFT (non-fungible token), které si v poslední době získaly značnou pozornost. Jeho krásné, snové krajiny odkazují k vizuálům sci-fi filmů z minulosti. Výstava nabízí Reisingerovu Shipping Series (2021) a židli Hortensia Chair (2018) – ta je hravým a zároveň futuristickým objektem, který umělec a designér původně vytvořil jako NFT, a teprve pak z ní vytvořil opravdový kus nábytku. Andrés Reisinger celou výstavu také umělecky koncipoval.
