Sociální sítě mají na overturismu značný podíl, říká cestovatel Michal Petrů, který se snaží lidem ukázat i méně známá místa

Michale, jste fotograf, cestovatel, pomáháte najít domovy pejskům, kteří to potřebují a rád testujete nové telefony. To je hodně činností, které se mohou a nemusí potkávat. Čemu z toho se věnujete nejraději? Kde je největší kus vašeho já?

Snažím se, aby největší kus mého já byl u mé rodiny a nohama na zemi. Vše ostatní je jakýsi protipól k mému zaměstnání, který mě nesmírně naplňuje a dává mi smysl.

Jaké je tedy vaše hlavní zaměstnání?

Už téměř patnáct let vedu tým pracovníků ve specializovaném velkoobchodu a výrobě zaměřené na truhláře.

Jak užíváte aktuálního léta?

Upřímně? Nejsem zrovna letní typ, takže na focení se snažím vydávat velmi brzy ráno, když je ještě přijatelná teplota a už tak trochu netrpělivě vyhlížím příchod podzimu.

Podle čeho vybíráte místa, kam cestujete?

Plánování je alfou omegou dobrého výletu, takže mnoho času trávíme s přítelkyní v mapách a snažíme si dávat do souvislostí místa, které by pro nás mohla být potenciálně zajímavá. Chápu, že je pohodlnější si stáhnout nějakého průvodce, nebo najít na youtube top místa z plánované lokality, ale pak se nikdo nemůže divit, že si z daného místa krom možná hezké fotky nic jiného neodnáší. A já jsem rád, když si odneseme hlavně zážitek. A k tomu se snažím už pár let směřovat i své sledující a velmi rád všem trpělivě pomáhám s plánováním jejich výletů.

Na svých sociálních sítích upozorňujete na problematiku overturismu… Pojďme to rozebrat trošku do hloubky. Jak přesně takový overturismus škodí?

Prvně je důležité zmínit, že sociální sítě mají z mého pohledu na této problematice značný podíl. Každý chce mít stejnou fotku jako má tenhle a tamten. Takže se dostáváme k tomu, že lidé si na ty místa mnohdy chodí opravdu jen pro tu fotku a zážitek, který by měl být podstatou takového výletu, si bohužel neodnášejí. Mnohokrát jsem takové chování pozoroval když jsem například vyrazil na nějaké známé místo na východ slunce (to tam zpravidla nikdo není a přitom je to společně se západem nejhezčí část dne), lidé přijdou, navzájem se vyfotí a jdou zase zpět. Přijde mi to smutné.

Věřím ale, že zároveň sociální sítě mohou být tím nástrojem, který pomůže lidi nasměrovat jiným směrem a ukázat jim, jak si čas na výletech užít po všech stránkách. Aktuálně vzniká mnoho iniciativ, které se této problematice věnují z mého pohledu zajímavými způsoby a sám bych se měl stát v dohledné době ambasadorem jedné z nich.

Overturismus z mého pohledu škodí mnoha způsoby, ať už je to ekologická zátěž pro daný region, ztráta autenticity daného místa, vytlačování místních obyvatel, přetížení infrastruktury a v neposlední řadě samozřejmě zhoršení zážitku pro všechny zúčastněné.

Prozradíte nám, o kterou iniciativu se jedná?

Řeč je o iniciativě TURISTIKA BEZE STOP. Z mého pohledu velmi kvalitně zpracovaný projekt, který zároveň představuje vše, o co už řadu let usiluji na svém profilu.

Myslím, že nikomu není extra příjemné jezdit do míst, kde potká stovky dalších turistů, sotva se může pohnout natož projít se bez větších davů po daném místě. Jak se můžeme overturismu dále vyhnout?

Jak jsem již zmínil v předchozích odpovědích - plánovat si své výlety důsledněji. Nespoléhat se na průvodce. Mě se třeba osvědčilo navštěvovat místa, která jsou v blízkém okolí těch hodně oblíbených, protože turistům na ně většinou nezbude tolik času a tak často zejí prázdnotou. Pokud už nějaké hodně exponované místo chcete opravdu vidět, běžte na něj brzy ráno nebo před setměním, šance že si ho užijete je tak mnohem vyšší. Ale to nejdůležitejší, máme u nás cca 44 tisíc kilometrů turistických tras - zkuste někdy jen tak píchnout prst do mapy a možná budete překvapeni, jaký poklad objevíte. Dělám to tak velmi často. A to nejdůležitější, pokud je to jen trochu možné, snažte se cestovat mimo hlavní turistickou sezónu. V regionech je mnohem méně lidí a ceny za ubytování a služby bývají často mnohem výhodnější.

Kde a jak hledat místa, která nejsou zatím tolik populární, aby si člověk našel své místečko klidu, ale zároveň malého ráje.

Není to vůbec složité a částečně na to odpovídám v předchozí otázce. Turismus je u nás koncentrován z mého pohledu do cca třiceti procent míst, takže najít si ten svůj ráj je mnohdy snažší, než se může na první pohled zdát.

Je podle vás důležité šířit problematiku overturismu dál?

Podle mého je to zcela zásadní a věřím, že se o této problematice v následujícím období uslyšíme ještě mnoho. Jsem velmi rád, že si to některé destinační agentury začínají uvědomovat a postupně se snaží své návštěvníky směrovat i na méně známá místa. Chápu, že je to mnohem složitější, ale má to smysl. Za zmínku stojí například projekt “neznámé Krkonoše” který Vás zavede na nádherná místa, kde potkáte jen špetku lidí a máte čas opravdu vnímat krásu těchto hor. To si například na Sněžce, kam denně vystoupá až deset tisíc lidí, neumím moc představit.

Rád testujete nové telefony, fotíte a píšete recenze. Pojďte nám poradit, které telefony jsou, co se fotek týče, teď úplně top?

Tahle otázka by byla na hodně dlouhé povídání, nicméně rozdíly mezi jednotlivými značkami jsou čím dál menší a je mi jasné, že se lidé v těch všech super parametrech nemohou pořádně vyznat. Každopádně mobilní fotografie prošla za posledních pár let obrovským vývojem a mnoho mých přátel fotografů občas nechápe, co vše dnes mobil dokáže zaznamenat.  Rád lidem připomínám, že dobrou fotku za vás neudělá sebelepší foťák nebo telefon, musíte si pro ní prostě dojít! Já jsem většinu života fotil (a fotím) na Huawei, který ale díky sankcím (google) není úplně pohodlně použitelný na běžné užívání. Nicméně jejich fotoaparáty jsou z mého pohledu stále o krok napřed před konkurencí. Z ostatních značek mě příjemně překvapil například nový XIAOMI 14 Ultra.

Když byste měl za sebe říct, zda iPhone nebo Samsung, který by to byl?

Teď to bude znít asi divně, ale já jsem nikdy s iPhony nepřišel do kontaktu, takže odpověď z těchto dvou je jasná.

Nemohu vynechat ani pomoc, kterou věnujete pejskům. Kterému útulku pomáháte a proč?

Když to čas dovolí, tak se snažím pomáhat “našemu” táborskému útulku, za kterým stojí báječná skupina lidí a já si díky tomu mohu alespoň občas “dopřát” psího kámoše a přitom udělat něco z mého pohledu správného. V hlavě mám už i další projekty na širší pomoc opuštěným zvířátkům, ale potřeboval bych, aby měl den alespoň 40 hodin. Budu moc rád, když se na možnosti pomoci útulku Tábor podívají i vaši čtenáři.

Víte, kolik pejsků se právě díky vaší iniciativě už podařilo umístit do nových domovů?

Přiznám se, že přesné číslo nevím a snažím se si to ani moc nezjišťovat. Dělám co je v mých silách a pozitivní odezva od našeho útulku mi dává naději, že to co dělám má smysl. Nemusí se to projevit hned, ale v mnoha lidech myšlenka adopce pejska uzrává dlouhou dobu a až třeba uzraje, ví kam se obrátit. Zároveň je důležité zmínit, že díky této iniciativě se mnoho lidí (kteří třeba adoptovat nemohou), rozhodne útulek podpořit jiným způsobem, ať už nákupem pamlsků, vybavení, či finančně a to mi vždy dělá obrovskou radost.

Jaké plány máte na druhou půlku roku? Čeká vás nějaká větší cesta?

Většinu pracovní dovolené jsem jako již tradičně vyčerpal před začátkem léta. Jak s posledními volnými dny naložím nechávám zatím otevřené. Určitě bych se rád znovu vrátil do Gruzie, kterou jsem měl v loňském roce možnost navštívit díky tomu že jsem byl vybrán do mezinárodního projektu Travedding a spojení nádherné krajiny a zejména lidí, kteří v ní žijí, mi opravdu učarovalo.  Každopádně nějaký prodloužený víkend v alpách je už taková každoroční klasika, protože těch nepoznaných a krásných míst je tam opravdu hodně. Nicméně v hlavní (letní) sezoně se snažím do zahraničí téměř necestovat a raději si užívám neznámá místa tady u nás.

Zároveň bych rád znovu připravil nějaké “insta” setkání. Věřím, že se mi zde za těch pár let podařilo vybudovat komunitu, která má kladný vztah k přírodě (a lidem samozřejmě), ale také srdce na správném místě. Vzpomínám si například, jak jsem bez rozmyšlení napsal, jestli by někdo nechtěl přijet k nám do Soběslavi a pomoct mi uklidit okolí města od odpadků. Vůbec jsem ale nedomyslel, jaké to může mít následky, protože přijelo myslím asi osmdesát lidí z celé republiky a já jsem si musel půjčit místní kemp, abych je ubytoval.

A jestli mají tyto akce něco společného, tak je to skvělá atmosféra a především - nová přátelství.

Pokud byste na závěr doporučil jedno místo na naší planetě, kam by se jednoho dne měl podívat každý, které by to bylo?

Osobně jsem toho názoru, že by se každý měl důkladně podívat především na místa ve svém nejbližším okolí. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí nemá vůbec ponětí, jakou krásu mají za humny.