Spisovatelka Lucie Závacká: Absolutně miluji éru Audrey Hepburn, Grace Kelly a Marilyn Monroe
Lucie Závacká je spisovatelka, bloggerka, podnikatelka a máma. Je autorkou dvou erotických románů a píše blog Život po 30ce, se kterým prvotně začínala na mateřské. Je také majitelkou obchodu s dětským zbožím Almarka.cz. V našem rozhovoru promluvila o svých módních ikonách, podnikání, psaní, ale i o poporodních depresích.
Foto: Lucie Závacká
Lucie, jaké byly vaše začátky v podnikání, toužila jste být vždy spisovatelkou?
Popravdě, já se za podnikatelku vůbec nepovažuji (smích). V mé hlavě je podnikatel někdo úspěšný a bohatý. Já dělám spíš věci, protože mě baví a přináší mi radost. Spisovatelkou jsem toužila být snad od doby, co jsem se naučila psát. Vždy jsem tvořila nějaké příběhy, povídky, pohádky, měla popsané sešity a v šuplíku ukryté nikdy nedopsané knížky. Vydaná knížka byla mým velkým splněným snem.
Máte blog Život po 30ce, jak vznikl tento nápad a čemu dalšímu se věnujete?
Asi bych řekla, že to byl návrat ke psaní. Považuji se za hodně kreativního člověka a v době mateřské jsem se potřebovala nějak projevovat. Sledovala jsem v té době už nějaké jiné blogy, obdivovala fotky, a tak si řekla, proč to nezkusit. Zašla jsem si na kurz blogování a vrhla se do toho. A moc mě to bavilo! A baví doteď, i když už tam nejsem tolik aktivní, spíš se soustředím na Instagram. V únoru jsem bohužel musela zavřít prodejnu orientovanou na dětské kreativní hračky a dětské oblečení lokálních značek, a tak mi zůstalo víc času a začala se věnovat i Youtube. Přináší mi to velikou radost.
Máte nějaké módní vzory a jaké kousky nosíte nejraději?
Mám, ale asi moc moderní nebudu (smích). Absolutně miluji éru Audrey Hepburn, Grace Kelly, Marilyn Monroe a dalších. Ženy byly elegantní, působily křehce, a přitom byly velmi silné. Asi to nedokáži popsat, ale snažím se trochu jejich duše vnést do svého šatníku. Soustředím se na dobře padnoucí střihy, které ukazují křivky, které je žádoucí vidět a jiné zase zakrývají. Nejčastěji u mě tedy najdete plisované sukně, sukně nebo zavinovací šaty.
Na IG jste aktivní se zdravým životním stylem a cvičením, naplňuje vás to?
Velmi, a přitom mě to strašně štve (smích). Cvičit jsem začala kvůli zádům, mám vyhřezlou ploténku, abych nemusela na operaci, bylo potřeba cvičit. Postupně jsem se tedy dostala od fyzio k silovému tréninku. Letos slavím 2 roky intenzivního cvičení, kdy se hýbu minimálně 5x do týdne. Je to i moje terapie, cvičení mi pomáhá zvládat celkový stres a zátěž. Nebudu ale lhát. Není to zadarmo, vstát každé ráno a přinutit se si odcvičit svoji půl hodinu – hodinu. Z 90 % je to boj sama se sebou. Začátkem března jsem rozjela novou výzvu, kterou mám popsanou na blogu a přidávám dokonce každý týden i jídelníčky. Je to hodně práce, ale třeba, snad, to někomu pomůže trošku změnit svůj životní styl.
Vaše dvě knihy jsou známé erotické romány, jak se vám psaly a jak byste popsala hlavní hrdinku Rebeku?
První román ani neměl být román. Byla to pouhá myšlenka a pokus začít na blog psát něco, co mě skutečně baví. A ono to začalo bavit i všechny kolem (smích). Popravdě jsem ten zájem vůbec nečekala. Nakonec z toho vznikla knížka. Druhá se psala o poznání hůř, je hodně emotivní, bolavá a hluboká. Uvidíme, jak se bude psát třetí, která by příběh Rebeky a Jakuba měla uzavřít. A jaká Rebeka je? Řekla bych, že ze začátku tak trochu naivní. Nemá se moc ráda, nechá si ubližovat a ztrácí sebe sama. Paradoxně jí dost pomůže nevypočitatelné a mnohdy ne moc hezké chování Jakuba. Pro mě je to takový přerod dívky v ženu.
Jaká je vaše oblíbená barva?
To by vám asi zodpověděl každý, kdo mě sleduje (smích). Určitě růžová. A pak světlé barvy, bílá, krémová, béžová. Černou třeba nenosím skoro vůbec.
Otevřeně jste mluvila o poporodních depresích, co byste poradila ženám, které prožívají to stejné?
Nebát se asi poprosit o pomoc. Nebo ji vyhledat. I když ono se to lehce řekne, já v té době vůbec netušila, že je se mnou něco špatně. To uvědomění přišlo asi až časem. Je to velmi těžké období mnoha žen, hlavně u prvního potomka, protože i když víme, že s dítětem nějaká změna přijde, nemáme ani ponětí, jak velká změna to bude. A pokud při nás není člověk, který by nám skutečně pomáhal, můžou být důsledky velmi zlé.
Co vám vzalo a dalo podnikání?
Nemůžu říct, že by mi něco vzalo. Vše, co se stalo beru jako lekci a posunutí někam dál. Zavření prodejny, která byla taky mým splněným snem jsem obrečela, ale zase mi to teď dalo volný čas na to se soustředit na jiné věci, které mi teď asi dávají větší smysl. Nejtěžší ale bylo přiznat si, že je čas jít dál a udělat ten krok do neznáma.
Máte nějaký nesplněný dětský sen?
Už ne. Zůstaly jenom ty dospělácké.
Na závěr nám prozraďte něco, na co jsem se vás nezeptala, ale chtěla jste to zmínit.
Asi pouze to, co říkám vždy. Mějte sny a plňte si je. Cesta není nejlehčí, je na ní mnoho překážek a hodně krát to bude vypadat, že jste ve slepé uličce, ale nevzdávejte se. Ta odměna pak stojí za to, nehledě na to, jak se změní váš pohled sama na sebe!
