Strastiplná cesta Tibeťanů
„Namaluj mi kůzlátko“, řekla Dolma, jedna z malých Tibeťanek navštěvující exilovou školu zřízenou také díky podpoře České republiky. Krátký příběh vám přiblíží nelehký život nomádů a jejich ratolestí.
Snad se pan Exupéry nebude zlobit, že si má fantazie trochu upravila přání jeho malého hrdiny z nesmrtelného díla „Malý princ“. Sedím na betonovém schodě, kolem mne je spousta malých „princů“ i „princezen“.
Malují kůzlátka a jinou zvěř na listy vytržené ze školních sešitů. Nemají půvabně bledé tvářičky jako Exupéryho dětská postava. Z jejich hnědých obličejů svítí sněhobílé zuby, na lícních kostech věčně spálená kůže.
Jsem s několika dobrovolníky ve vesnici Sumdo, oblast Ladak, pár desítek kilometrů od tibetsko-indických hranic. Nadmořská výška 4 500 metrů. Zde MOST (obecně prospěšná společnost z Ostravy) pomáhá díky solidaritě a štědrosti českých lidí zajišťovat chod tibetské školy. Jde o jedno z asi osmdesáti zařízení, které zřídila tibetská exilová vláda po tragické okupaci země v roce 1959. V Sumdu je nejodlehlejší dostupná škola a Česká republika je jedním z mála sponzorů jejího chodu.
„Namaluj mi kůzlátko“, řekla malá Dolma. Snažím se zvíře co nejvěrněji zobrazit. Včera jsem jich viděla na nomádských pláních stovky. Naše sdružení zakoupilo 83 kusů koz a rozdělilo je mezi nejchudší pastevecké rodiny. Pokud po tuhé zimě (až – 35°C) některé rodině dlouhodobě poklesne „životní minimum“ pod 40 koz, hrozí ji odchod z hor, neuživí se. V městech pak lidé, jejichž jediná kvalifikace je „nomádství“, vykonávají nejpodřadnější práci. Pokud ji vůbec najdou. V miliardové Indii je velká konkurence... Jejich místo je tam, kde po staletí žili v souladu s přírodou, kde můžou předávat staré tibetské tradice. Nejsou však zakonzervováni v čase. V nomádských kempech najdete u bohatších rodin motorku, solární panel i mobil.
„Namaluj něco svému kmotrovi“, přenáším se v myšlenkách o tisíc kilometrů jižněji a 2 500 m níže. Tak jsme ponoukali žáky v Tibetan Homes Foundation (THF) v městečku Mussoorie. THF je jednou z největších tibetských exilových škol (přes 2 500 žáků). Děti do ní míří z Tibetu. Utíkají bez rodičů (avšak s jejich požehnáním), aby vystudovaly a případně se do rodné země vrátily. Jejich strastiplná cesta za svobodou je věrně ztvárněna například ve filmu
„Útěk přes Himálaje“ německé režisérky Marie Blumencorn.
Čeští kmotři pomáhají více než 170 malým uprchlíkům při jejich studiu v Indii, a to formou adopce na dálku. Roční náklady na život tibetského dítěte činí zhruba 12 000 Kč, dárci přispívají většinou 6 500 Kč. Naše organizace zajišťuje písemný kontakt s kmotřencem a kontroluje využívání financí. V posledních letech také umožnila přímo v Mussoorii setkání několika donátorů a malých Tibeťanů.
Činnost sdružení opakovaně podpořila Česká rozvojová agentura a Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Pokud chcete zjistit více údajů o největší české podpoře tibetskému exilu v Indii, navštivte stránky www.protibet.cz nebo si vyžádejte informace na [email protected].
Pomoci můžete finančním příspěvkem na účet programu Kmotrovství (adopce na dálku) - FIO banka č.ú. 2200249897/2010 nebo zasláním SMS ve tvaru DMS PROTIBET na číslo 87 777 (cena 1 SMS je 30 Kč).
V našem internetovém obchůdku najdete mnoho věcí odkoupených od Tibeťanů nebo vyrobených v námi podporovaných dílnách. Určitě udělají radost vám i vašim blízkým.
Připojte se k české pomoci Tibeťanům!
Zdroj: Ing. Jana Neboráková, ředitelka MOST, o. p. s.