Talentovaná tanečnice Lucia Molčányiová učí ženy smyslnosti pomocí tance

Za půvabnou tanečnicí s temperamentními slovenskými kořeny se skrývá absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zaměřením na raritní obor religionistiky, který vystudovala pro svou fascinaci náboženstvími, mytologiemi a rituály. České prostředí má ráda díky své otevřenosti. Co ještě o sobě prozradila talentovaná tanečnice Lucia Molčányiová?

Spíše než Lucie tě lidé oslovují Ginger. Lze říci, že je to tvoje alter ego?

Určitě ano. Tak jako každý umělec, tanečník či performer jsem si i já potřebovala najít přezdívku, stage name, protože právě Lucií je v České a Slovenské republice mnoho. Ráda se cítím speciálně, neobyčejně a vychyluji se od normálu. Vzniklo to samo sebou, jsem zrzavá, tak se to přímo nabízelo.

Čím se Ginger liší od Lucie?

Ginger je více crazy, performativní, šílená a sexuálnější zároveň. Lucie je spíše ta sofistikovanější část mého já. Jsem narozená ve znamení Panny s ascendentem ve Lvu, což naprosto vystihuje mé exhibionistické a introvertní já.

Co tě přivedlo k tanci? Provází tě tanec už od mala?

Tancuji od šesti let. Prvotní motivace byla ta, odkud pocházím. Z šedého, post-socialistického sídliště z Bratislavy, z paneláku s vlnitými plechy. Nebylo tam nic barevného, nic vzrušujícího, až na televizi, kde byla stanice MTV. Byli tam krásní lidé, tančili, zpívali, byli velmi talentovaní. Inspirovalo mě to natolik, abych dělala to stejné. Poté jsem se přihlásila do taneční školy, do různých studií a divadel, pokračovalo to a nikdy jsem nepřestala. Zjistila jsem, že se dá tancem živit, ale především to, že mě to naplňuje. Je to kreativní, a to já potřebuji.

Foto:Martin Faltejsek

Vycházíš z tanečních stylů jako vogue, fusion, street dance, salsa, contemporary. Každý styl je něčím jiný, ať už jsou to taneční prvky inspirované pózami modelek, rytmickým kubánským tancem či současnými technikami. Jedno mají však společné – femininity, ženskost. Co pro tebe ženskost znamená?

V tanečním projevu pracuji hodně s konceptem ladnosti pohybů. To, že skrze pohyb lze vyjádřit sexualita, erotičnost, smyslnost, a především vnitřní emoce. Dokážeme je jako ženy, ale i muži vyjádřit skrze tělo a pocity. A ženskost si každý můžeme uchopit po svém tak, že lze tančit elegantně, hodně eroticky až hodně sexuálně a sprostě. Škála ženskosti je různorodá, má plno úrovní a každý si může vybrat tu svou.

Působíš jako velmi klidná, vyrovnaná a sebevědomá žena. Je tomu tak i při vystoupeních, nebo se potýkáš s nervozitou, kterou maskuješ?

Je to různé, někdy ji nemám vůbec, někdy zbytečně ano. Jsem už vytrénovaná a spíše pozoruji, když jí mám, proč se tomu děje. Co mě znervózňuje? Sedí někdo důležitý v publiku? Jsem dostatečně připravená? Nebo mi nesedí kostým? Takže pokud už nastane, snažím se s ní pracovat, třeba tím, že cvičím jógu, praktikuji různé dechové techniky či se snažím mysl oprostit od toho, že jsem v nějakém stresu. My tanečníci to máme vlastně obráceně. Na stagi se cítíme sami sebou a v osobním životě jsme spíše ti „stresaři“. Funguje to možná právě s tím alter egem. Vcítím se do druhého já a nejsem ve stresu.

Měla jsi tu čest se tanečně vzdělávat na prestižní škole Broadway Dance Center v New Yorku, která funguje už 35 let a navštěvovalo jí nespočet celosvětových umělců. Jak se tohle stane?

Nebylo to studium ve smyslu jít tam studovat na rok či více, ale odcestovala jsem na 3 týdny do New Yorku a navštěvovala jsem tam Open Classes. To znamená, že to bylo na bázi Drop-In Classes, které může navštěvovat kdokoliv, kdo má na to finanční prostředky. Nepředcházelo tomu tudíž žádné výběrové řízení či casting. Už od mala se chci učit od těch nejlepších, být jimi obklopena a mít k nim blízko. Tudíž jsem do toho investovala, a to samé jsem udělala v Londýně, v L.A. a Paříži. Tímto způsobem cestuji a učím se od těch nejlepších. Je úžasné, že je tahle možnost pro všechny, kteří chtějí investovat do svého sebevzdělávání.

Foto: Boodya

Co považuješ za svůj dosavadní největší pracovní úspěch?

Pro mě nejtěžším oříškem byl koncert pro Jiřího Korna v O2 areně. Na koncert jsme nacvičovali s týmem měsíc a půl, každý den 5 - 7 hodin, byl to hardcore. Choreografii dělala Anet Antošová spolu s Pavlem Strouhalem. Nároční choreografové, hodně přísní, nekompromisní, ale skvělí a největší profíci. Všechno nakonec dopadlo úspěšně a byla to pro mě velká pocta a výzva. Cením si ale samozřejmě všeho, co se naskytne – jakékoliv angažmá, divadla, alternativní shows. Všechno, kde je zapotřebí přidat vlastní odvahu a iniciativu.

Stalo se ti někdy, že jsi na tanec zanevřela?

Byly chvíle v životě i jsou, kdy tanec zlehka nenávidím a mám pocit, že nejsem dostatečně dobrý tanečník. My tanečníci jsme velcí perfekcionalisté, a pokud tomu tak není, máme občas blok, lekneme se. Takže se to stává. Anebo také, když člověk prochází důležitými školními milníky, jako je maturita, státnice apod., tak musíte tanec dočasně upozadit a tam nastává zlom, kdy s tím mnoho lidí sekne. Ale já jsem se toho vzdát nechtěla a řekla jsem si, že to zvládnu a taky, že zvládla. Jde to, když se chce.

Takže se nemýlím, když řeknu, že od 6 let každý den tančíš?

Vlastně ano, každý den, celý život. Je to, jak já říkám, „love-hate relationship“, ale samozřejmě převládá láska. Jediné období, kdy jsem netancovala, bylo v době, kdy jsem si nechala přišít uši. Odstávaly mi a styděla jsem se za to. Myslela jsem, že nikdo nedá angažmá tanečnici s odstátýma ušima, takže jsem 3 týdny musela chodit se zafačovanou hlavou jako ufon (smích).

Na jakých vystoupeních tě aktuálně můžeme vidět?

Téměř každý pátek v divadle Royal v Prague Burlesque, ve Studiu DVA v muzikálu Funny Girl s Monikou Absolonovou, pak ve videoklipech, živých shows, při tanečních lekcích Femme Fusion v tanečních studiích Contemporary, prostor pro tanec a TAP Academy Prague.

Tvoje lekce Femme Fusion jsou především o smyslnosti, o tom, aby se žena cítila sebevědoměji. Můžou na Open Classes pro začátečníky přijít ženy bez jakékoliv pohybové průpravy?

Může, ale spíše doporučuji, aby člověk měl alespoň nějaký základ. Prošel si aerobikem, tanečními na střední nebo sportoval. Ono se to nezdá, ale pokud přijde člověk úplně, ale úplně bez pohybu, sportu, tak je náročná i základní motorika. Myslím tím to, že třeba řeknu 3x pravou ruku a oni zvednou levou nohu (smích). Je to opravdu náročné pro někoho, kdo není jakýmkoli pohybem políbený. Můžou samozřejmě přijít i muži.

Co bys vzkázala všem ženám, které si nevěří?

Méně se zabývat věcmi, na kterých nezáleží. Investovat o mnoho více času a peněz do sebe samotné a dělat cokoliv pro to, co mě vylepší, ať už vnitřní či vnější krásu. Nebýt závislá na názoru nikoho jiného a naučit se mít rád .. a přijít na moje taneční lekce, kde ráda učím ženy, jak být sebevědomější.

Co děláš, když zrovna netančíš?

Cvičím jógu, ráda si čtu, chodím do divadla, miluji umění a jsem velký fanda těžkých a bizarních filmů (smích). Ale také ráda jím a spím (smích).

Foto: Neoneti