Učitel stylu: Filip Vaněk

Filipe, mluvím s předním českým stylistou, s člověkem, který má na starosti šatník mnoha známých tváří, tak je asi přirozené, že bych s Vámi chtěla mluvit o módě. Řekněte mi, po tolika letech, nudí vás to? Protože předpokládám, že otázky, které Vám budou pokládány, budou většinou o módě.

Nikol, asi mi to nebudete věřit, ale móda mě i po těch dvaceti letech, co se jí živím, nenudí. Je to dané tím, že pracuji s lidmi a každý můj klient je jiný. Rád bych ale uvedl na pravou míru to, že mě lidé vnímají jako stylistu celebrit, což tak není. Radím hrstce slavných osobností, ale realita je taková, že se v drtivé většině věnuji šatníkům podnikatelů, právníků a velmi pracovně vytížených žen. Můj vztah k módě je tedy i dost komerčně ovlivněný a rozmanitý, tak jako jsou potřeby mých klientů. 

Musíte být stále v obraze, živit svou kreativitu, kde vůbec berete nebo co je Vaší hlavní inspirací?

Jsou to lidé, co mě inspiruje. Díky práci většinu roku trávím na cestách, samozřejmě za módou. Chvíle v taxíku využívám k dívání se po ulici jak v Paříži, tak Miláně nebo také jinde, jak lidé chodí oblékaní. Stejně tak při jednáních nebo výběrech pozoruji lidi, jak se oblékají do práce, kterou vykonávají. Je to zcela odlišný pohled na reálnou módu, zcela odlišný od toho, co vídáme v České republice, jak v magazínech, tak řekněme v takové té české skupině takzvaných fashion lidí. Další inspirací je pro mě samozřejmě fenomén dnešní doby - instagram. Módní magazíny (ty zahraniční) sleduji, řekněme, ze setrvačnosti. Největší inspirací je pro mě práce samotná, např. v showroomech značek, se kterými pracuji. Přemýšlím nad tím, jak jednotlivé kusy užít komerčně v běžném životě a hlavně jinak, než je značky nebo návrháři prezentují během show a v lookbooku.

Šaty dělají člověka.  Jak to vidíte Vy? Dáte na první pohled? Měříte si takhle vůbec lidi. Je to taková deformace z povolání?

Nejen já tak lidi soudím, ale i drtivá většina všech. I těch, kteří tvrdí, že ne. Na to zapůsobit na první pohled máte jen několik vteřin, během nichž toho prostě nemůžete stihnou více, než ukázat obal, a to je právě vaše oblečení. Je psychologicky prokázáno, že lidé dobře, vkusně, stylově a čistě oblečení jsou v životě mnohem úspěšnější jak v práci, tak osobním životě. Mnohdy i na úkor horšího vzdělání než ti, řekněme, špatně zabalení. Je to jako s jinými produkty, prostě ty lépe zabalené se lépe prodávají a mnohdy i za vyšší cenu, byť obsah je totožný.

Pokud bychom měli mluvit o stylu a toho nebát se jít proti davu, myslím si, že je to u nás (v ČR) určitě lepší. Nebo pořád lidé vnímají módu jako povrchní věc. Co myslíte? I když předpokládám, že se pohybujete spíše mezi lidmi, kteří se o to zajímají.

Asi Vás zklamu, ale lepší to není. Obecně Češi vkus nemají a obávám se, že ani mít nebudou. Souvisí to s naší povahou a stylem života Čechů. Žít prostě neumíme, máme jiné priority obecně. Hodně žijeme uzavření doma, jsme rodinně orientovaní.

Vnímání módy jako něčeho povrchního podle mě souvisí se závistí, která je v Čechách nejsilnější. Lidé si tu nepřejí ani to, že někdo dobře vypadá nebo je hezký. Další nešvar je snobismus. Lidé u nás často někoho kopírují místo toho, aby byli sami sebou a módu brali jako hru bez ohledu na svou peněženku. Další nešvar je přehnaná zatíženost na některé značky vnímané jako status. Byť móda je již někde zcela jinde a trendy rovněž. Asi jste takovou odpověď slyšet nechtěla, myslím. Je to ale realita.

Podívejte se na „celebrity" a výstupy v bulváru, jak tragické jsou nebo na tragédii tzv. smetánky, jak komicky se oblékají do drahé značkové módy. Drtivá většina lidí je k smíchu, jen v ČR se nenosí to otevřeně říci.

K tomu bych asi navázala, které město je pro Vás aktuálně tou top módní destinací pro street style? Kam si zajet pro kousek módní inspirace do ulic?

Tak prvotně bych rád řekl, že street style je již druhou sezónu na ústupu. V Miláně a Paříži se klade důraz na kvalitu, luxusní materiály a střihy, což značky jako Balenciaga a jí podobné nenabízí a lidé to již pochopili, stejně tak jsou na ústupu loga. Řekněme, že se venku lidé, hlavně ti bohatí, vrací ke kořenům módy. Samozřejmě nejlepší kreace vidíte během týdnů módy v Miláně a Paříži. Pro běžný život je ale nejinspirativnější, alespoň pro mě, Madrid nebo jiná španělská města, kde lidé nosí hojně levnou módu a hrají si s ní. Zde vidíte mnohdy dobře oblečené lidi, ale zdaleka ne ve zvučných módních značkách. 

Když k Vám přijde nová klientka, podsouváte, to je možná příliš nadsazené, jiný styl nebo novou image? Nebo se třeba snažíte zjistit, jaká je to osobnost, co má ráda apod?

To bych byl velmi špatný stylista, kdybych podsouval jak nějaké trendy nebo konkrétní značky svým klientům. To je právě to, co dělá stylistu stylistou. V první řadě zjistit, co je to za člověka, o kterého se starám. Učesat jeho styl nebo to, co se mu libí tak, aby vypadal perfektně a nestal se nějakou loutkou v obalu, která se mi líbí. Je to v první řadě o empatii a servisu, který klientovi dáte a umění naladit se na daný styl a pocity, které vychází z člověka, se kterým pracuji.

Jak moc podléháte Vy sám módním trendům? Pokud si nakoupíte nové věci, máte to tak, že něco nového přijde do Vašeho šatníku, něco starého z něj musí odejít?

Já kupuji všechno - některé věci prostě chci jen vlastnit, byť je nenosím, a to z důvodu investice, neboť jejich hodnota časem vzroste nebo je to zkrátka umělecké dílo. Svůj styl přizpůsobuji konkrétním situacím, ve kterých se nacházím. Jinak se oblékám do práce v Praze, jinak na schůzky v Miláně. Jsou situace, kdy chci šokovat, předvést jak své postavení, tak kreativitu. Některé věci koupím jen proto, že musím, že mě to posune dál, svezu se na vlně trendu nebo je odprezentuji a jelikož vím, že nemají trvalejší hodnotu, těchto kusů se následně zbavím dřív, než se jimi trh nasytí. Mnoho oblečení také jen prezentuji jako influencer, je to dáno kontrakty, které mám se značkou a jedná se v podstatě o reklamu s mojí DNA.

Filipe, můžete nám prozradit na čem nyní pracujete, co Vás v roce 2019 čeká a na co se můžeme těšit?

Mou prioritou jsou nyní butiky The Store a Alize, ve kterých se snažíme nabízet módu tak, jak je tomu právě v Miláně, Londýně a Paříži, a to jak servisem, tak tím, co u nás lidé najdou. Jdeme trochu proti proudu davu u nás, chcete-li. Samozřejmě dál opečovávám šatníky svých klientů, ale upřímně říkám, že dostat se ke mně je otázka delšího čekání, vzhledem k velkému časovému deficitu. V současné době chystáme tři obří show pro Leoše Mareše a dáváme dohromady jevištní výpravu, můžu vám slíbit, že jeho minulý projekt, byť byl světového formátu, byl proti těm letošním, řekněme, menší ve všech směrech. No, a pak už mi zbývá čas jen na dva televizní projekty, které momentálně točíme, kde figuruji jako supervize. Víc toho už letos bohužel nestihnu, i když plány, nápady a inspirace jsou, ale čas už prostě ne.

A abychom to zakončili stylově - opakování matka moudrosti, řekl byste našim čtenářům a čtenářkám, co je podle Vás základem pánského a dámského šatníku? 

Tak vidíte, já to rád řeknu, ale kdyby to oblékání bylo na vyšší úrovni, už dvacet let by nebyla tato otázka součástí každého rozhovoru, který dělám. Základ šatníku pro muže jsou perfektní obleky, vždy upravené na konkrétní postavu, bílé košile a trička, kvalitní džíny a kožené ručně šité boty. U žen to je nadčasová kvalitní kabelka na den a jiná na večer, rovněž bílé košile a sako, pouzdrová sukně, hedvábné šaty, malé černé a pro oba kvalitní kašmírový nebo vlněný kabát. Řekněme, že jsou to kusy oděvů, které vídáte stále dokola i v hollywoodských filmech a za ta léta se jen minimálně mění jejich střih.

fotografie: archiv Filipa Vaňka