Úsměv na tváři sluší

Jsme v době, kdy pomoc bližních je nutností.

Každý den se na světě přihodí živelná katastrofa menšího či většího rozsahu. Poslat pomocnou sms do zemí postižených zemětřesením je to nejmenší a poukázka UNICEF na kozu či 2 litry vody do afrických zemí je stále častějším vánočním dárkem. Dáváme jej však ze správné motivace? Nesobecké motivace? Proč je tedy potom obyčejný úsměv tolik těžký. Denně míjím v metru stále nervózní lidi, co reagují podrážděně. Často se sama přistihnu při omluvě, když do mě někdo vrazí. A letmý úsměv přidávám jako bonus. Avšak reakce druhé osoby má k milosti stejně daleko, jako si my kolikrát myslíme o tsunami na Haity. Je od nás tolik vzdálená, že se tím častokrát ani nezabýváme.

Chceme být součástí unie, ale jako tým nesmýšlíme. Málo se na sebe smějeme a postrádáme velkorysost. Válku v Sýrii vnímáme jen skrze uprchlíky, které tady nechceme. A to, že vlastně nechtějí ani oni k nám, nebereme jako něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Samozřejmě, že to není absencí úsměvů a jen ten vše nespraví, ale proč nezačít právě u něj.

Navíc úsměv na tváři sluší a i to je fashion.