Ve světě e-commerce jsou džíny a tričko až na výjimky ok, říká generální ředitelka CZC.cz Jitka Dvořáková
Přinášíme vám rozhovor s další nejvlivnější ženou Česka. Tentokrát je jí Jitka Dvořáková, generální ředitelka CZC.cz. Zeptali jsme se jí na módu, konkurenci i poslání budoucím generacím.
Jitka Dvořákoá, se souhlasem CZC.cz
Roustoucí oblast e-commerce se těší úspěchu i v Česku. Daří se i společnosti CZC.cz, která se stala předním prodejcem elektroniky. V jejím čele stojí již řadu let jako generální ředitelka Jitka Dvořáková. Jako úspěšná žena v businessu se pravidelně umisťuje v žebříčku nejvlivnějších žen magazínu Forbes. Co říká o světě podnikání, vlivu pandemie i budoucí generaci, se dozvíte v dnešním rozhovoru.
V souvislosti s CZC si vybavím nejen produkty, ale také velké marketingové kampaně a lítý konkurenční boj. Jak moc jsou podle Vás tyto atributy v podnikání obecně důležité?
Já si tedy „lítý konkurenční boj“ představuji ještě trochu jinak, tvrději a občas přes čáru, a to se v našem oboru děje velmi zřídka. Mezi námi a Alzou jsou karty jasně rozdány, a navíc obě značky v současné době směřují jinam. V uplynulém roce pak výrazně v online nakupování posílil Datart, takže ten také sledujeme. A trochu poopravím výraz „velké marketingové kampaně“, tam se lišíme zásadně. V případě Alzy nebo Datartu jsou velké ve smyslu finančních zdrojů, ty naše se snažíme pojmout kreativně podle starého hesla „za málo peněz hodně muziky“. Na rozdíl od obou jmenovaných konkurentů nemáme v portfoliu vysoko ziskové segmenty, kterými bychom mohli kompenzovat nízké marže v IT a spotřební elektronice, takže nemáme ani „velkou“ kampaň. Zatímco my se snažíme v nadlinkových kampaních zvyšovat známost značky zejména mezi moderními uživateli techniky, protože komunita Geeků si nás najde většinou sama, oba konkurenti svou reklamou cílí přímo na zvyšování prodeje. I konkurenční boj je důležitý, protože v dnešní době se jedná o jediný zdroj růstu. To je dáno tím, že předpandemických trh v našem oboru příliš nerostl, loni se zákazníci elektronikou „předzásobili“ a poměr online prodejů oproti klasickému retailu máme nejvyšší v Evropě.
Jaký máte názor na současnou generaci mladých ekonomů a podnikatelů? V čem jsou jejich silné a slabé stránky?
Je otázka s čím a kým budu srovnávat. Pokud se sama vrátím o třicet let zpátky, pak rozhodně mé generaci chybělo sebevědomí, ale také možnosti. Tím nemyslím pouze cestování a možnost zahraničního studia, ale i dostupnost informací, ve které internet způsobil revoluci. Existují ale i případy, kdy to může působit kontraproduktivně, protože informace leží na stříbrném podnose nezávisle na tom, zda se mladý člověk vyvíjí souběžně mentálně, aby informace dokázal pojmout a správně zpracovat. A je třeba také zmínit odvahu se do podnikání pustit, i to, že mladí dnes od samého začátku kariéry dokážou přinášet skvělé nápady a hledat mezery na trhu a pak až cestou se učí, jak dosáhnout cíle. Víc než devadesát procent našich zaměstnanců by mohlo být mými dětmi a já s nimi pracuji moc ráda a myslím, že se stále učíme navzájem.
V čem vidíte jako žena konkurenční výhodu žen nad muži z hlediska podnikání? Máme nějaký speciální talent?
Stejně tak jako v rodině nebo partnerství se muži a ženy liší v názorech, v očekáváních, v prioritách anebo přístupu, je to v podnikání úplně stejné. I když samozřejmě existují výjimky, obecně jsou muži více kreativní, snadněji dokážou riskovat, ale mívají v sobě menší důslednost a trpělivost při exekuci vlastních myšlenek. Z toho vyplývá, že potřeba je obou pohlavích a nejlepší výsledky vznikají v tandemu. Ovšem ne každý muž má o takovou spolupráci zájem a ne každá žena umí přijmout roli uvádět v život nápad jiných. Muži si stanoví svou strategii a potom podle ní postupují kupředu a napříč. Pokud je dobrá, dosáhnou tak jistě 80 % potenciálu. Pro těch zbylých 20 % je třeba si dojít „tailor made“ přístupem ke každému členovi týmu. Na to nejsem líná a považuji to za svou konkurenční výhodu.
Jitka Dvořákoá, se souhlasem CZC.cz
Jak se vám daří harmonizovat v tak náročné manažerské pozici pracovní a rodinný život?
Tuhle kapitolu už mám za sebou a doufám, že úspěšně. Oba synové už žijí vlastní životy a prostor pro vnoučat zatím zůstává nezaplněn. Moje snaha o harmonizaci spočívala v tom, že dlouhou dobu byla obsahem mého života pouze rodina a práce. Žádné koníčky, kamarádky, výlety, kosmetiky ani aerobiky. S tím jsem ale vůbec neměla problém. Dále v dokonalé organizaci programu, kdy v podstatě až do poslední minuty dne a také v zapojení širší rodiny. Často mi byla předhazována „sobecká matka“, ale popravdě když jsem se dívala kolem sebe, jak mamky v domácnosti očekávají, že se děti sami zabaví, že je vezme děda na procházku a babička na víkend, aby se mohlo do kavárny, do kina nebo na víkend do Vídně nakupovat, neviděla jsem zas tak zásadní rozdíl. Mé rodině patřila každá minuta, kdy jsem nepracovala a nikdy jsem od svých dětí neslyšela jedinou výčitku.
Co pro Vás znamená móda a styl? Máte nějakou oblíbenou módní značku?
Jsem žena, módu mám ráda, a protože jsem většinu svého života „prostorově výraznější“ navíc v pokročilém věku myslím si, že je té vnější úpravě potřeba věnovat ještě větší pozornost, než musí mladá a štíhlá žena. O styl se snažím celý život a pokud ho mám, musí to posoudit jiní. Mám za sebou deset let v japonské společnosti Panasonic, kdy v mé skříni visely pouze tmavomodré nebo černé kostýmy a bílé halenky, dalších deset let u evropské značky Philips, které se odehrály v uvolněnějším, ale stále „business like“ stylu a od roku 2010 se pohybuji ve světě e-commerce, kdy s malými výjimkami jsou džíny a tričko ok. Takže třikrát jsem kompletně měnila šatník a v rámci jednotlivých stylů ještě většinou držela dvě až tři velikosti, podle toho, kolem času mi práce dávala na sport a správné stravovací návyky. Každopádně jsem sportovní typ, mám ráda jednoduché věci, jednobarevné nebo případně s geometrickými tvary. Prožila jsem šedesát let bez volánů, krajek, balonových rukávů, květovaných vzorů a minisukní. Mám ráda značku Marc O´Polo, Gant, s.Oliver a v poslední době moc ráda nakupuji COS. Více než za oblečení ale utrácím za boty a kabelky, kde je kvalita zjevná na první pohled.
Jak CZC změnila pandemie Covid – 19?
Zcela zásadně. Prošli jsme si na počátku procesní krizí, přechodem na práci z domova, potřebou změny leadershipu, kdy se z kapitánů stali kormidelníci, více jsme cítili nutnost pečovat o mentální zdraví kolegů, změnili jsme pohled na rychlost, akceschopnost i odpovědnost. Zjistili jsme, jak nesmírně důležitá je investice do firemní kultury, kterou jako bychom v posledním roce našli. A dostali jsme příležitost modelace, kterou si nelze běžně simulovat. Je možné zvyšovat nebo snižovat investice do marketingu nebo rozvoje výzkumu a vývoje, je možné měnit fixní náklady, ale sama firma si nedokáže skokem navýšit poptávku na úroveň roku 2020, kdy se firmy i jednotlivci potřebovali vybavit technologií na práci z domova, nebo si pořídit domácí zábavu a kamenná síť prodejen byla zavřená. To nám dalo strašně moc. E-commerce je transakční business a my jsme se naučili tu ekonomiku měnit a řídit. Pandemie neskutečně akcelerovala rozvoj digitalizace, což nám přineslo i novou výzvu, která spočívá ve snaze udržet ten náskok, který jsme jako technologická firma před rokem 2020 vůči zbytku ekonomiky měli.
Jitka Dvořáková, se souhlasem CZC.cz
Můžete nějak srovnat e-commerce v Česku a v zahraničí? V čem se například praxe liší?
E-commerce je v České republice nadprůměrně rozvinutý, nebála bych se říct, že jako země v mnohém udáváme trendy. V oblasti elektroniky a IT se držíme na prvním místě v Evropě po řadu let. V mnohých kategoriích online prodej dosahuje sedmdesáti procent celkového trhu. Zároveň jsou vysoko nastavené standardy a zákazníky jsme si rozmazlili. Třeba rychlostí dodání, dopravou zdarma a dalšími atributy.
Jak se z krize můžeme poučit? Co nás podle Vás naučila pandemie Covid – 19?
Každá krize je příležitost a na to se nesmí zapomenout. Po ekonomickém propadu nastává konjunktura, po válce obnova, po partnerské hádce usmíření, po nemoci posílená imunita. Anebo se tomu můžeme ve všech případech poddat a potom prohráváme. Přitom stačí pečlivě zvážit a nastavit postoj, respektive úhel pohledu. Ráda prostě říkám „zbytečně brzo nestahovat kalhoty“ a namísto vyčkávání nebo obav je potřeba se pustit do hledání možností a příležitostí.
Co byste vzkázala mladé generaci začínajících podnikatelů?
Aby se nebáli chyb, aby zbytečně neuspěchali „learning period“, protože do určitého věku mohou přijímat výzvy a pozice a zároveň nahlas říkat „chci se někam posunout, chci se něco naučit“. Protože pak přijde doba a věk, kdy to už nebude nikoho zajímat a bude se očekávat už jen výkon a seniorita.
