Věřím v globální úspěchy českých firem, říká ex-šéfka českého EY Magdalena Souček

^{Zdroj: se souhlasem EY;}

Magdalena Souček v minulém roce oslavila 30. výročí ve vedení české pobočky EY. Tu zde vybudovala od nuly po revoluci. V současnosti má společnost EY, zabývající se finančním a daňovým poradenstvím či auditem, více než 1000 zaměstnanců a mnoho spokojených klientů. Magdalena Souček také dlouho působila ve vedení  EY i v části regionu střední a jihovýchodní Evropy. Nejen proto se umisťovala na předních příčkách žebříčku magazínu Forbes jako jedna z nejvlivnějších žen Česka.

Jak se stane žena úspěšnou manažerkou? Máš osobní návod na úspěch?

Myslím, že základem je, aby člověk věděl, co chce, a šel si za tím. Pokud je člověk sám se sebou spokojený, může pro své okolí udělat mnohem více než když sám sebe tzv. „obětuje“. Pak je velmi důležité, aby práce člověka bavila a aby se do ní každý den těšil. Ono se totiž špatně pracuje, když to člověka nebaví. Pro mě osobně je práce i mým koníčkem. Kromě toho potřebuje člověk také trochu štěstí a musí být ve správnou chvíli na správném místě. To je ale pouze jedna část. Musí pro ten úspěch také něco udělat.

Je pravdou, že práce může být do určité míry i koníčkem. Máš nějaké další koníčky, u kterých si naopak od práce odpočineš?

Odpočívat umím velice dobře, nejlépe s přáteli. Jsem totiž extrovert a energii čerpám z kontaktu s lidmi, ať už jsou to kolegové v kanceláři, přátelé či rodina. Na dovolené umím vypnout. Možná to je důvod, proč jsem zvládla tuto pozici vykonávat tak dlouho.

Řekla bys, že se ti v tomto podařilo najít rovnováhu mezi profesním a osobním životem?

Jelikož je práce můj koníček, nedělím život na soukromý a pracovní. Beru ho jako ŽIVOT. Den má 24 hodin. Někdy je nutné řešit spíše práci, někdy spíše soukromé záležitosti. Telefon mám pořád zapnutý a vše dohromady splývá.

^{Zdroj: se souhlasem EY;}

Setkala jsi se s překážkami v businesse z důvodu toho, že jsi žena?

Nemám pocit, že bych někdy narážela na pomyslný skleněný strop. O mně je totiž obecně známo, že nejsem příznivcem kvót. Myslím, že kvóty ženy zbytečně degradují nic nepřidávají. Je to totiž příčinou otázek typu, zda je žena na tuto pozici přijata díky svým schopnostem nebo kvůli svému pohlaví či kvótám. Myslím si, že jsem měla štěstí i v tom, v jaké firmě pracuji a nikdy jsem se s žádnými překážkami osobně nesetkala. Obecně západní firmy a poradenské společnosti mají otevřenější přístup, ale v rámci možností se v tomto posouvají i české podniky.

Myslíš, že je v tomto Česko oproti Západu stále ještě trochu pozadu?

To si netroufám hodnotit. Když jsem se v roce 1990 vrátila z USA do Česka, rozdíly tu byly. Píše se ale rok 2022 a společnost i podnikatelský prostor se markantně změnily. Pokud se ale ptáš na mou osobní zkušenost, tak mám pouze pozitivní zkušenosti v tomto ohledu.

Jak jsi se dostala do EY?

Pocházím z lékařské rodiny a před mou emigrací jsem studovala medicínu, ovšem po příjezdu do USA jsem se začala zajímat o business. Rozhodla jsem se ho studovat a líbilo se mi, že to, o čem čtu denně v novinách, se učím ve škole. Následně jsem začala pracovat pro společnost Arthur Andersen v Bostonu. Po 10 letech, kdy padla Železná opona, začaly po firmě chodit nabídky práce do Varšavy, Moskvy a Budapešti. Mě hned zajímalo, kdy se bude otevírat pobočka v Praze, protože jsem si nedokázala představit, že by ji otevřel někdo jiný než já. Zanedlouho jsem přistála na Ruzyni a hned druhý den jsem šla na schůzku za klienty.

^{Zdroj: se souhlasem EY}

Jak jsi říkala, pocházíš z lékařské rodiny, tvá babička byla pediatrička, pokud si správně vzpomínám. Kde byl ten zlomový bod pro to odejít od medicíny a razit cestu v oblasti poradenství a auditu?

Zlomové body byly dva. Ten první, že jsem byla ve správný čas na správném místě, když jsem v Praze otevírala českou pobočku společnosti se zahraničními zkušenostmi a mateřským jazykem českým. To mi velmi pomohlo v kariéře. Původně jsem ale opravdu chtěla být doktorkou – pediatričkou. Jaká malá jsem chodila za babičkou do střediska, kde ordinovala. Přesně tak jsem si to představovala. V prvních ročnících na medicíně se učíte hlavně teorii. Poznávat Purkyňovu buňku pod mikroskopem pro mě prostě nebylo ono. Když jsem se rozhodla odjet, tak jsem se k medicíně už nevrátila.

Jaký máš názor na módu? Jakou roli pro tebe hraje v každodenním životě?

To je krásná otázka. Jak vidíš právě teď například nejsem v džínách ani na home office. Osobně totiž považuji, jak člověk vypadá, za velmi stěžejní. To, jak je oblečený a jak o sebe pečuje, tvoří první dojem a první názor, jak o člověku budeme přemýšlet. A to je potom pro někoho těžké změnit.

Máš nějakou oblíbenou značku nebo návrháře?

Má oblíbená značka je Max Mara. Netajím se ale tím, že nepodléhám módním výstřelkům, a to, co kupuji je velmi klasické, takže můj šatník je poměrně letitý. V poslední době jsem si oblíbila také Massimo Dutti.

^{Zdroj: se souhlasem EY}

Jaký máš názor na současnou generaci a přicházející generaci možných budoucích zaměstnanců? Jaké kvality jsou podle tebe důležité?

Já jsem generace „work hard, play hard“. Velmi důležitá je pro mě zejména loajalita. Dnes je pro lidi důležité, aby je práce bavila a měli dobře nastavený work-life balance. Pokud mají zaměstnanci radost z toho, co dělají, je jednodušší je dále rozvíjet a motivovat. To vidíme i na příkladech úspěšných startupistů, kteří tvrdě pracují, ale práce je baví, a tak nevyhoří. Když člověka práce nebaví, nemůže se zákonitě rozvíjet.

Máš zkušenosti se školstvím v zahraničí. Myslíš si, že je české školství schopno produkovat dostatečně kvalitní osobnosti, které se pak mohou uplatnit ať už ve finančním, daňovém poradenství či auditu?

České školství, co se týká našeho typu businessu, dokáže studenty naučit základy, ale nejlepší škola je praxe. Kdybych studovala tady, asi bych nebyla tím, co jsem dnes. Západní styl výuky je o odvozování, neučí se zpaměti například účetní osnova a souvztažnosti. A tomu odpovídá i rámcový systém IFRS, který není o souvztažnosti čísel účtů, ale o konceptech, které se následně aplikují. Co se týče jazykové vybavenosti studentů, vnímám, že existují větší či menší rozdíly. Ti, kteří využijí možnosti např. Erasmu a stráví nějakou dobu v zahraničí nemají problém využívat jazyk na denní bázi. Samotná školní angličtina je nezbytný základ, ale doporučila bych studentům, aby nespoléhali pouze na ni a snažili se pracovat na svých jazykových dovednostech i mimo školu. Z hlediska technických odvětví je to také bolestivé. Od podnikatelů se často dovídám, že je nedostatek kvalifikovaných studentů v těchto oborech. Vznikla proto snaha firem tomuto zájmu pomoci a propojit praxi a teoretickou výuku v technických směrech. Poptávka po takových zaměstnancích je v Česku totiž velká.

Kdy je podle tebe nejlepší začít s praxí?

Čím dříve, tím lépe. Mé studium v USA bylo zkrácené, uznali mi totiž předchozí studium v Praze. Do práce jsem nastupovala jako čerstvá absolventka. V EY jsme otevřeni studentům, kteří ještě žádnou praxi nemají a jsme tak pro ně kolikrát i první zaměstnavatel. Samozřejmě velice oceňujeme, když už mají studenti či čerství absolventi nějakou relevantní praxi. Čím dříve s ní člověk začne, tím dříve si může utřídit myšlenky o tom, co vlastně chce a co ne.

^{Zdroj: se souhlase EY}

Co je specifické pro budování pobočky EY v Česku a co vlastně očekávají české podniky od poradenské společnosti?

Myslím, že velký rozdíl už není. Očekávají kvalitní poradenství jako po celém světě.

Můžeš objektivně zhodnotit jak EY změnila tebe a jak ty jsi změnila EY?

EY je velká loď. Představa, že zásadně změním EY není reálná. Pokud se mění, mění se z vrcholu a reaguje na trendy v globální světě businessu. A jak změnila EY mě? Člověk se vyvíjí s věkem i zkušenostmi. Tyto zkušenosti jsem nabyla jednak v EY v zahraničí i tady. Je to postupný vývoj.

Tvá práce primárně spočívá v managementu nebo se dostaneš i do praxe například právě  v auditu?

Pokud se bavíme o vedení firmy, často odpovídám, že „dělám všechno a zároveň nic“(smích). Pro EY je důležité, aby i partner ve vedoucí pozici měl své klienty, které si udržuje, a nebyl odstřižen od reality každodenního businessu. Takže i já jsem měla své klientské portfolio do konce loňského roku, a ještě nyní některé klienty mám.

Co je pro tebe v práci nejtěžší? Je to práce s čísly nebo s lidmi?

Já jsem člověk velmi přímý a vadí mi politikaření. Sama jsem se snažila odblokovat naši lokální pobočku od globálních tlaků, u kterých jsem měla dojem, že je řešit nepotřebujeme. Politiku jsem se snažila brát na sebe, abychom se mohli dostatečně věnovat našemu businessu.

^{Zdroj: se souhlasem EY}

Jak zasáhla pandemie EY? Vzali jsme si z ní i něco pozitivního?

Určitě jsme se zrychlili v digitalizaci. Ze dne na den jsme se museli přesunout do online prostředí. Ušli jsme velký krok, který by nám zřejmě trval léta. Teď bude výzvou to, jak bude vypadat návrat do kanceláří. Před pandemií byl v EY home office spíše výjimka, dnes se bavíme o tom, zda jej paušálně zavést 2 nebo 3 dny v týdnu. Znamená to nový normál a s jistotou se do starých kolejí již nevrátíme. Otázkou je, jak to bude vypadat. Má to totiž dopady na firemní kulturu. Všichni v poradenském světě, a to nejen v EY, nabíráme hodně zaměstnanců, a proto budovat firemní kulturu na dálku je mnohem obtížnější než ji budovat ve fyzickém kolektivu.

Jak se změnily české firmy a poradenství obecně?

Vše se posunulo do online prostředí a myslím si, že celé společnosti se to podařilo velmi dobře. Svět se změnil a pro spoustu lidí se stala digitalizace přínosem.

Jak vidíš budoucnost podnikání v Česku?

Podívám se do skleněné koule… (smích). Teď doopravdy. Myslím si, že budoucnost je velmi dobře ilustrována například na soutěži EY Podnikatel roku nebo když čtu například magazín Forbes, kde je spousta inspirativních podnikatelských příběhů. Díky online modu dosahují české firmy nebo mají možnost dosáhnout globálních rozměrů. Podnikají po celém světě a mají globální přesah. Už to není pouze „malé Česko“, takže věřím v globální úspěch českých firem.