28. 2. 2019

Vzpomínky Roberta Vana

Robert Vano, proslulý fotograf, ale především odvážný muž s vřelým srdcem, laskavým humorem a výjimečným charisma.

Při příležitosti 70. narozenin vydal Robert Vano knižní publikaci s názvem MEMORIES, která byla předlohou pro jeho stejnojmennou výstavu. Zabýval se jí několik let. Fotografie pochází z různých koutů světa, z různých časových období nezávisle na sobě. MEMORIES neboli VZPOMÍNKY. Na co vše Robert Vano vzpomíná, a co vnesl do svého velkého projektu, kterým je sám ŽIVOT?

Roberte, jaké fotky jste zahrnul do projektu MEMORIES a proč?
Projekt MEMORIES obsahuje fotografie mé tvorby za 50 let a vybral jsem ty, ke kterým jsem měl citovou vazbu.

Významnou část tvoří fotografie z Ameriky, New Yorku, kde jste několik let žil. Co pro Vás New York znamená?
New York, to je to nejlepší místo na světě. Tak jak je to v textu slavné písně od Franka Sinatry New York New York: „If you can make it there, you will make it anywhere.“

Pamatujete si na svoji první fotku z Ameriky? Pokud ano, co na ní bylo?
To si nepamatuji, kdybych si pamatoval všechno za 70 let, to bych v noci neusnul.

Podle Vašeho dokumentu Příběh člověka na mě působíte jako člověk, kterého Bůh miluje. Pokaždé, když jste na tom byl nejhůře, se Vám dostalo štěstí a zároveň pomoci. Čím to bylo? Lidmi, které jste měl kolem sebe, byl jste ve správný čas na správném místě nebo jste šel zkrátka štěstí naproti?
Šel jsem zkrátka štěstí naproti. Moje babička říkala, že ze všeho, co v životě děláme, budeme muset jednou skládat účty a tak jsem se snažil dělat věci správně a být hodný. Vždy se to vyplatilo.

Kdo je/byl pro Vás nejdůvěryhodnějším člověkem v životě a proč?
Kamarád, se kterým se znám od dětství, už asi 60 let.

Proč jste se vrátil po těch dlouhých letech z Ameriky do České republiky?
Vrátil jsem se, protože jsem tu měl ještě maminku a také, protože jsem dostal nabídku kreativního ředitele v tenkrát zakládajícím časopisu Elle.

Žijete v Praze sám. Není vám někdy smutno? Přemýšlel jste někdy o tom, že byste si pořídil „parťáka“ v podobě pejska, kočky, andulky, králíka, rybičky...?
Já jsem se nikdy necítil být sám, jsem od rána do večera s lidmi. Možná, kdybych byl nehybný, seděl doma na židli, tak bych si i něco pořídil, ale aby člověk byl úspěšný, tak to je přesně ten účet, za který se musí zaplatit. Nemůžete mít rodinu, psa, Porsche, bazalku, chatu, letadlo nebo studio v Monte Carlu.

Nikdy jste netoužil po penězích, ale slávě. Co Vám sláva dala?
Peníze. (smích)

Co považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem mohl v životě dělat své hobby, to, co mám rád, a že jsem se tím živil. Neznám moc lidí, kteří by to tak měli.

Litujete něčeho ve svém životě?
Tak jako zní v krásné písni od Édith Piaf: „Non, je ne regrette rien:“ aneb Ne, ničeho nelituji.