Z letiště na přehlídku - rozhovor s Terezou Srbovou

Terezu Srbovou můžete znát jako velice úspěšnou herečku, ale nyní si ji můžete všimnout jako nové tváře pro kampaň české značky Pietro Filipi. Terezu neoslovili náhodou, před tím, než se stala herečkou, žila v Paříži, věnovala se modelingu a spolupracovala se světovými značkami jako Clarins nebo Dior.

V rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week se opět objevila na mole a ukázala nám mimo jiné okouzlující zelené šaty, kterými celou přehlídku uzavřela. A když už se pohybovala v Praze, nezahálela a představila jeden ze svých posledních filmů Příběh špionky (Red Joan, režie Trevor Nunn, 2018), ve kterém si zahrála významnou roli.

Co vás lákalo na herectví a proč jste se kvůli němu vzdala modelingové kariéry?

K herectví jsem se dostala šťastnou náhodou, vlastně mě dodnes překvapuje, že jsem herečka. Ovšem, když se ta příležitost naskytla, ani na chvíli jsem neváhala. V modelingu je člověk takový zredukovaný. Když to řeknu ostře, tak jsem nechtěla být věšák na šaty. Studovala jsem proto i během celé mé modelingové kariéry vysokou, filozofickou fakultu. Do toho jsem od režisérů reklam a fotografů stále slýchala, že bych měla herectví zkusit. A šťastná náhoda mi pak přihrála první casting do filmu Davida Cronenberga. Doteď nemůžu uvěřit, že jsem měla možnost být součástí tolika respektovaných projektů a herectví je pro mne stále plné překvapení.

Jak jste se dostala k roli Sonii ve filmu Příběh špionky?

Castingová režisérka mě prý našla přes nějaký festival, kde mě viděla ve filmu. Natočila jsem pak pro ni self tape, což je způsob, jak dnes mnohé castingy probíhají. Herec se nemusí s režisérem potkat osobně. Mě každopádně ve třetím kole castingu chtěli vidět naživo, takže jsem měla přiletět do Londýna, ale byla jsem zrovna v Los Angeles a dali mi to vědět den dopředu. Řekla jsem jim, že to nedám, protože bych po letu byla nepoužitelná. Jako jediná z pěti posledních vybraných hereček jsem se nedostavila a potkala je po Skypu. K mému překvapení si mě do role vybrali.

Ve filmu jste jak ryba ve vodě, věnujete se jako herečka i divadlu?

Herectví mi přistálo do klína ze dne na den velkou rolí ve filmu Východní příslib Davida  Croneberga, a až po tomto prvním filmu jsem si začala dohánět vzdělání na Royal Academy of Dramatic Arts, kde jsem se divadlu věnovala. Pracovně se mu bohužel nevěnuji. V Británii je těžké dostat se k divadelním projektům na vysoké úrovni bez britského akcentu a také stále pendluji mezi několika zeměmi a nemůžu být uvázaná k příliš dlouhému angažmá. Ale nikdy neříkej nikdy. A kdyby se naskytla příležitost v mé mateřštině, v českém divadle, tak bych ji rozhodně zvážila. Divadelní svět je zas úplně jiný než ten filmový.

Znáte se s Aňou Geislerovou, která s Pietrem Filipi také spolupracovala?

Aňu jsem viděla v několika filmech a dokonce jsme se potkaly jednou osobně v Londýně. Velice ji respektuji, je to skvělá herečka, a je pro mě čest, že mám kampaň pro stejnou značku jako Aňa.

Kdy jste naposledy šla módní přehlídku? Byla ta pro Pietro Filipi návratem do “starých časů”?

To byl totální návrat vykopávek…(smích). Naposledy jsem totiž šla přehlídku před patnácti lety v Paříži. Byl to úžasný svět, na přehlídkách mě první roky bavil adrenalin v zákulisí i na mole. Ale po pár sezónách to vzrušení opadne a ani teď po letech jsem vůbec nebyla nervózní. Kdežto před první klapkou při natáčení mám úplně jiné motýly v břiše, a to v tom nejlepším smyslu. Na druhou stranu jsem si přehlídku pro Pietro Filipi strašně užila právě kvůli tomu, že jsem byla v klidu. Sice jsem zrovna přiletěla ze Zimbabwe a byla jsem děsně unavená, ale na přehlídce mě to skvěle nakoplo, byla tam skvělá atmosféra.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Práci mám teď domluvenou asi na tři týdny dopředu, ale takhle je to celý můj život. Když člověk dostane roli, dozví se to těsně před přednatáčením a většinou pak během dvou dnů už někam odlétá a začíná pracovat. Mám teď jen nějaké cestovní plány, vracím se domů do LA a v zimě se chci podívat na Jamajku a do Grenadiny.

foto: Pietro Filipi